"Ano, počítám s Vámi, jo, samozřejmě... má černou barvu? Jistě, počítám s Vámi, zcela jistě tu někdo bude... ano, to bude naše stanice vděčná... ne, nic nepotřebuje, přijeďte, nashle..." Prohlásila Věra s veselým úsměvem, ale jakmile zmáčkla čudlík, který přerušil její telefonní hovor s dosud neznámou osobou, výraz ve tváři se jí zkřivil popuzením.

Děvče, sedící na schodech zelené maringotky si pustilo ptáčátko do klína, aby se zvíře proběhlo a zapomnělo tak na vydávení potravy, kterou bylo právě nakrmeno. Usmálo se a zvesela se zeptalo: "A proč to neuděláš? Tady jich máš patnáct, za chvíli ti přivezou šestnáctýho, jateční pistoli máš ve stole, nebo pod polštářem, co já vim, tak není nic jednoduššího, než to zkombinovat a seznámit rorejse s tím, jak vypadá kulka v žaludku ptáka." Mladá Karolína se sama zasmála tomu, jak chytře dokázala využít slova a Věra se rovněž neubránila úsměvu.

"Však ty taky, Věruško," znovu se zasmála Karolína.

"Kdybys udělala anketu, někde na ulici, mezi dospělými lidmi, a ptala by ses jich, jestli si myslí, že je člověk součástí přírody, nad devadesát pět procent z dotazovaných by ti odpovědělo, že jednoznačně ano. Je to z toho důvodu, že všichni tvorové, jimiž my jsme také, mají stejný základ. Všichni žijeme a vyvíjíme se, to ví každé malé dítě. Lidé se, stejně jako všechna zvířata snaží co nejlepším způsobem přizpůsobit životu na Zemi, a proto, stejně jako krkavec vezme kámen do zobáku a pustí ho z výšky na veliké vejce, aby se rozbilo, tak stejně si pomáhá člověk například tím, že založil velkochovy drůbeže, aby neměl nouzi o potravu, protože potrava je z  pradávného hlediska to jediné, co je potřeba k přežití. Proto si myslím, že vegetariáni, kteří nejí maso kvůli tomu, aby > neubližovali zvířátkům < jsou trochu vedle a zapomínají, že jíst maso je prostě pro člověka přirozené od dávné minulosti. To je dokonce zřejmé i ze zkamenělých zažívacích traktů pralidí, které našli archeologové, protože, kdybychom po celá ta léta naší existence byli skutečně vegetariáni, bylo by střevo pračlověka podstatně, podstatně delší. Takže člověk se tedy přizpůsobil životu predátora, kterým je, tím, že zkrátka začal zvířata na maso chovat. Tím docílil toho, že neměl nouzi o potravu, nemusel ji lovit a mohl se zatím věnovat příjemnějším záležitostem. Kdyby byla ostatní zvířata tak inteligentní jako lidé, udělala by nejspíš totéž. Samozřejmě asi víš, co to znamená přesvědčovat vegetariána, takže toho nechme a přejděme k dalšímu kroku.

Víš..." na chvíli se odmlčela, snad aby si srovnala myšlenky v hlavě. Pak pokračovala: "všechno je věc názoru. Někdo si řekne: Když vypadne z hnízda rorejs, v přírodě ho nikdo zpátky mezi sourozence a matku nevrátí, umře a stane se potravou něčeho jiného, nebo vlastně ani umírat nemusí, než si ho dá něco k večeři a takže i smrt rorejsa je dobrá, protože příroda to tak chce. A já do toho lidskou rukou nebudu zasahovat. Zkrátka je to proti přírodě, hotovo, tečka!

"Vím, co je příroda," pokračovala Věra, jako by snad dívčinu poznámku přeslechla, "je to nemilosrdnej boj o přežití jedince, jestli chápeš, co tím myslím. Jako že když je třeba smečka vlků a mezi nimi se jedné samici narodí malé, neduživé vlče. Ostatní ze smečky mu nepomáhají svými činy k tomu, aby přežilo. A až jej matka odkojí, jestli vůbec, tak ji taky přestane zajímat. Všichni se k němu budou chovat jako ke všem ostatním vlčatům. Je to vlastně náramně jednoduché, leč kruté. Buď se chytni, nebo umři..."

"No právě. U lidí se tomu takto už dávno neděje. Lidé mohou být na vrcholu společenského postavení, i když jsou malí a neduživí, abychom to přirovnali k tomu zvířeti. Stačí, když jsou chytří a v tom se se zvířaty prostě srovnávat nemůžeme. Lidé mají zkrátka už vlastní svět, už neakceptují ty přírodní, počáteční zákony, protože k tomu nemají důvod a protože se jich to prostě netýká. A proto, přesto, že neodmyslitelně jsme součástí přírody, jsme prostě jiní, než ostatní a tudíž se podle toho chováme, ale... představ si, že mladí lidé... asi v tvém věku... představ si svou třídu, to ti bude nejspíš nejbližší. Je třída a do ní přijde chlapec. Sice chytrý, ale malý, slabý a pro většinu tvého kolektivu také ošklivý. To, co tvé spolužáky navádí k tomu, aby se nad něj povyšovali není fakt, že si chtějí něco dokazovat, to je ten pradávný zvířecí pud, instinkt."

"Jo, ale časem toho tví spolužáci nechají, protože dostanou, oblíbeným pojmenováním, rozum, lidský rozum. Tím se oni liší od těch zvířat, rozumem, nebo, dalo by se v tomto případě říci, postrádáním pradávného pudu. A proto, že si lidé začnou všímat sebe v celém svém kolektivu navzájem, nenechají se ve štychu, záleží jim nejen na svých partnerech a dětech, ale zkrátka na celém lidstvu , tak proto si já myslím, že by měli pomáhat nejen sobě, jako lidem, ale také ostatním tvorům na této zemi, zvířatům...

Autorka: Markéta Zelená
Článek vyšel v neděli 20.5. 2001 a zaujal už lidí